Narayana Suktam
नारायण सूक्तम् • नारायणसूक्तम्
About
Narayana Suktam is a sacred Vedic hymn from the Taittiriya Aranyaka of the Krishna Yajurveda. It extols Lord Narayana as the Supreme Being, describing His transcendental nature, His abode, and His relationship with creation. The hymn reveals profound truths about the ultimate reality and the path to liberation through devotion to Narayana. It is considered one of the most important hymns in Vaishnavism and is recited for spiritual upliftment and divine grace.
नारायण सूक्तम् कृष्ण यजुर्वेद के तैत्तिरीय आरण्यक का एक पवित्र वैदिक स्तोत्र है। यह भगवान नारायण को सर्वोच्च सत्ता के रूप में स्तुति करता है, उनके दिव्य स्वरूप, उनके निवास और सृष्टि के साथ उनके संबंध का वर्णन करता है। यह स्तोत्र परम सत्य और नारायण की भक्ति के माध्यम से मोक्ष के मार्ग के बारे में गहन सत्य प्रकट करता है।
Quick Reference
Benefits
- Attainment of divine grace and protection
- Spiritual enlightenment and self-realization
- Liberation from the cycle of birth and death
- Peace of mind and removal of fears
- Purification of the heart and mind
- Fulfillment of righteous desires
- Protection from negative energies
- Development of devotion and surrender
When to Recite
| Days | Thursday, Ekadashi, All days |
| Times | Brahma Muhurta, Morning, Evening, During puja |
| Occasions | Vishnu puja, Ekadashi vrata, Spiritual sadhana, Temple worship, Seeking divine protection, Meditation sessions |
| Recommended Count | Once, 3 times, 11 times, or 108 times |
Verses
सहस्रशीर्षं देवं विश्वाक्षं विश्वशम्भुवम् । विश्वं नारायणं देवमक्षरं परमं पदम् ॥
sahasra-śīrṣaṁ devaṁ viśvākṣaṁ viśva-śambhuvam | viśvaṁ nārāyaṇaṁ devam akṣaraṁ paramaṁ padam ||
विश्वतः परमान्नित्यं विश्वं नारायणं हरिम् । विश्वमेवेदं पुरुषस्तद्विश्वमुपजीवति ॥
viśvataḥ paramān nityaṁ viśvaṁ nārāyaṇaṁ harim | viśvam evedaṁ puruṣas tad viśvam upajīvati ||
पतिं विश्वस्यात्मेश्वरं शाश्वतं शिवमच्युतम् । नारायणं महाज्ञेयं विश्वात्मानं परायणम् ॥
patiṁ viśvasyātmeśvaraṁ śāśvataṁ śivam acyutam | nārāyaṇaṁ mahājñeyaṁ viśvātmānaṁ parāyaṇam ||
नारायणपरो ज्योतिरात्मा नारायणः परः । नारायणपरं ब्रह्म तत्त्वं नारायणः परः ॥
nārāyaṇa-paro jyotir ātmā nārāyaṇaḥ paraḥ | nārāyaṇa-paraṁ brahma tattvaṁ nārāyaṇaḥ paraḥ ||
नारायणपरो ध्याता ध्यानं नारायणः परः । नारायणपरा मुक्तिर्गतिर्नारायणः परः ॥
nārāyaṇa-paro dhyātā dhyānaṁ nārāyaṇaḥ paraḥ | nārāyaṇa-parā muktir gatir nārāyaṇaḥ paraḥ ||
अन्तर्बहिश्च तत्सर्वं व्याप्य नारायणः स्थितः । अनन्तमव्ययं कविं समुद्रेऽन्तं विश्वशम्भुवम् ॥
antar-bahiś ca tat sarvaṁ vyāpya nārāyaṇaḥ sthitaḥ | anantam avyayaṁ kaviṁ samudre'ntaṁ viśva-śambhuvam ||
पद्मकोशप्रतीकाशं हृदयं चाप्यधोमुखम् । अधो निष्ट्या वितस्त्यान्ते नाभ्यामुपरि तिष्ठति ॥
padma-kośa-pratīkāśaṁ hṛdayaṁ cāpy adho-mukham | adho niṣṭyā vitastyānte nābhyām upari tiṣṭhati ||
ज्वालामालाकुलं भाति विश्वस्यायतनं महत् । सन्ततं शिलाभिस्तु लम्बत्याकोशसन्निभम् ॥
jvālā-mālā-kulaṁ bhāti viśvasyāyatanaṁ mahat | santataṁ śilābhis tu lambatyā-kośa-sannibham ||
तस्यान्ते सुषिरं सूक्ष्मं तस्मिन् सर्वं प्रतिष्ठितम् । तस्य मध्ये महानग्निर्विश्वार्चिर्विश्वतोमुखः ॥
tasyānte suṣiraṁ sūkṣmaṁ tasmin sarvaṁ pratiṣṭhitam | tasya madhye mahān agnir viśvārcir viśvato-mukhaḥ ||
सोऽग्रभुग्विभजन् तिष्ठन्नाहारमजरः कविः । तिर्यगूर्ध्वमधश्शायी रश्मयस्तस्य सन्तता ॥
so'grabhu gvibhajan tiṣṭhan nāhāram ajaraḥ kaviḥ | tiryag ūrdhvam adhaḥ śāyī raśmayas tasya santatā ||
सन्तापयति स्वं देहमापादतलमस्तकः । तस्य मध्ये वह्निशिखा अणीयोर्ध्वा व्यवस्थिताः ॥
santāpayati svaṁ deham āpāda-tala-mastakaḥ | tasya madhye vahni-śikhā aṇīyor dhvā vyavasthitāḥ ||
नीलतोयदमध्यस्था विद्युल्लेखेव भास्वरा । नीवारशूकवत्तन्वी पीता भास्वत्यणूपमा ॥
nīla-toyada-madhyasthā vidyul-lekheva bhāsvarā | nīvāra-śūkavat tanvī pītā bhāsvaty aṇūpamā ||
तस्याः शिखाया मध्ये परमात्मा व्यवस्थितः । स ब्रह्म स शिवः स हरिः सेन्द्रः सोऽक्षरः परमः स्वराट् ॥
tasyāḥ śikhāyā madhye paramātmā vyavasthitaḥ | sa brahmā sa śivaḥ sa hariḥ sendraḥ so'kṣaraḥ paramaḥ svarāṭ ||